O tom, že bychom my lidé v dnešní době bez ekonomiky neobstáli, není sporu. K takovému závěru musí nevyhnutelně dospět každý, kdo se nad tím aspoň trochu hlouběji zamyslí. Každý si totiž vcelku snadno uvědomí, co z výdobytků moderní civilizace by si dokázal zajistit vlastními silami a schopnostmi, a vyjde mu tedy, že by neměl skoro nic, ani to, co už dnes považujeme za naprosté samozřejmosti, kdyby si to nemohl od nikoho koupit.
Nebýt fungující ekonomiky, každý člověk by si hrál takzvaně na svém vlastním písečku, nic by nenabízel ostatním a ani by od těch ostatních nemohl vůbec nic očekávat. A to by byla pro lidstvo katastrofa, protože by většina lidí zřejmě vůbec nepřežila a menšina by se změnila v pouhou divou zvěř, svádějící dnes a denně boj o holé přežití ve skoupé přírodě.
A tak je dobře, že ekonomika existuje. Díky ní máme totiž peníze a díky penězům si můžeme pořizovat to, co je nám zrovna zapotřebí. Někdo jich má sice víc a někdo míň, ale všichni aspoň nějaké máme a můžeme je tedy utrácet.
A jaká je vlastně naše ekonomika? Je dokonalá nebo spíše nefunkční, je tu všechno takové, jaké by to mělo být, nebo je to jen spousta nedostatků?
Jak se to vezme. Určitě o naší ekonomice nelze mluvit jako o nějakém zázraku, ovšem ani za tragicky vyhlížející ji (dosud) také nemůžeme považovat. Na jednu stranu tu nemáme lidi umírající hlady, na straně druhé tu však máme jak známo řádově milion lidí potýkajících se s tím, co se u nás považuje za bídu. Máme tu obstojně zajištěné penzisty, invalidy a nezaměstnané, zároveň ale máme i obří státní dluh, který se jen tak jednoduše nesplatí. Máme tu na to, abychom si kromě svých chudých mohli dovolit i příspěvky a další pomoc utečencům z Ukrajiny, ale nemáme na kdeco dalšího. Prozatím se tu zvyšují i příjmy lidí, jež ale vzápětí ztrácejí hodnotu kvůli inflaci.
Zkrátka máme všelijakou ekonomiku. Jakou nám sice mohou leckde ve světě závidět, aly pyšnit se jí nemůžeme.